ReformationsBROT und tschechischer WEIN

Gemeinsames Abendessen in deutsch-tschechischer Runde. Der Reformationstag ist in Tschechien kein Feiertag und auch von 500-jährigem Reformationsjubiläum ist hier bis auf eine Andacht in der Deutschen evangelischen Gemeinde und einen feierlichen tschechischen Gottesdient der tschechischen evangelischen Kirche wenig zu spüren. Die Tschechen feierten ihren Reformator Jan Hus bereits 2015. Dessen Reformvorschläge klangen denen Luthers 100 Jahre später verblüffend ähnlich. Doch im Gegensatz zu Luther nahm Hus ein böses Ende, nämlich 1415 auf dem Scheiterhaufen in Konstanz.

Ankunft in Prag

Prag – novembergrau. Wahrscheinlich kann man den wahren Zauber von Prag erst in den Herbstmonaten so richtig erfahren, wenn sich in engen verwinkelten Gässchen die warmen Lichter der Straßenlaternen auf regennassem Pflaster spiegeln.

Der Blick aus der Stipendiatenwohnung ist phänomenal, ein Panorama, das sich vom Nationaltheater über die Moldaubrücken hin zur Burg, dann zum Petřín-Berg und weiter über die Mánes-Brücke und den Mánes-Turm zum tanzenden Haus erstreckt.

 

Příběh mých Drážďan

Ikona Drážďan – Brühlova terasa (foto 1) a nebe se dotýkající kostely – Panny Marie (Farauenkirche – foto2), dvorní (Hofkirche-foto 3) a skleněná, z kontextu vytržená kopule Akademie výtvarných umění … Vše je téměř jako z malby Canaletta (foto 4), ačkoli na původním obraze chybějí vzrušené pocity davů tisíců turistů, migrující husy letící nízko nad Labem, stejně jako flotila parníků signalizující sirénou, že se odrazila od břehu. Z plátna geniálního malíře také nejsou slyšet žádné kostelní zvony svolávající k bohoslužbě i na … koncerty, při kterých se milovníci hudby  všech generací schovávají ve „vymodlených” chrámových zdech, aby unikli aspoň na chvíli běžnému dennímu shonu.

Město galerií

Pod nástěnným porcelánovým obrazem knížecího průvodu, kterou vytvořil Wilhelm Walther (Fürstenzug, foto 5) je Augustusstrasse plná turistů, pro chodce skutečný slalom. Vlevo Rusové a Španělé, vpravo Poláci a Němci, a rovně … Číňané ??? A k tomu dlouhé vyprávění průvodců o historii Saska.

O pár kroků dále je velká drážďanská scéna – čerstvou rekonstrukcí zářící Nový trh (Neumarkt-foto 6). Restaurace, hospody i kavárny, kde se káva pere o prvenství s pivem.  Individuální mír v kavárenské zahrádce uprostřed mezinárodního shonu přerušuje čas od času  klapot kopyt koní, které převážejí v kočárech návštěvníky města.

Na stolečcích s porcelánovým servisem jsou rozložené mapy. Rodí se tam strategie poznávání místa; Zwinger (foto7), Rezidenční zámek (Residenzchloss- foto 8 se zastřešeným nádvořím), Albertinum, a možná …Galerie Starého Města – obchodní centrum…?

Prvními pokušeními jsou Rembrant, Rubens, Titian, Friedrich, Dahl, Liberman, van Gogh, Degas nebo Picasso. Špičková díla

dokonale nasvícená a chráněná (ve speciálních vlhkostních komorách), stejně jako důkladně oddělená od zvědavých návštěvníků „bzučivým lanem” varujícím – „Více se nepřibližuj!”. Varianty prohlídky Galerie Starého Města jsou lákavé … (foto 9) i pružností cen.

Důvtivní obyvatelé Drážďan

Saský kurfiřt August Silný a hraběnka von Cosel – drážďanská variace Romea a Julie – je všude. Jejich podobizny zdobí čokoládky, kávu, láhve šampaňského (foto 10), porcelanové cetky, přebaly bedekrů i knížek, od Jozefa Ignacyho Kraszewského nevyjímaje (foto 11). Jejich jména nosí i parníky zakotvené u brühlovského „balkónu Evropy”. Jsou stále mladí, vyzařující sílu a krásu v duetu kolektivní představivosti (byť Ona kvůli Němu strávila ve vězení hradu Stolpen 49 let!).

A saská kurfiřtka a polská královna Kristýna Eberhardýna Hohenzollernová? Nu což… v zámecké galerii obrazů je ponechána (foto 12).

Památkový průmysl výrazně preferuje Augusta Silného, byť rivalita v podobě andílků na obrazu Sixtinské Madony od Raffaela Santiho je nemilosrdná (foto13). Objevují se v dalších místech, dokonce i na ručnících nebo na „krystalu” USB flash disku. Nabídka jde s duchem času.

Poptávka také vytváří události – koncerty na březích Labe, hrnčířské trhy na náměstí Nového Města (foto 14), možnosti setkávání, dixielandové hudby, klobásek, pizzy, vonících preclíků přímo z pece. I v neděli jsou tu davy lidí (foto 15 i 16).

Prázdná hala moderního turistického informačního centra (foto17) je také skvělým místem pro strávení dne – občerstvení je na porcelánu – samozřejmě míšenském (foto18). Jeho ušlechtilost převzalo místo všude jako standard při podávání kávy se zákuskem a vytváří „genius loci“ barokního dobrodružství v Drážďanech (stejně jako kavárna Palác u hraběnky Coselové – foto 19).

Město s přehazovačkou

Staré i Nové Město spojují turisté a cyklisté, kteří se přesouvají jako zrnka v přesýpacích hodinách po Augustově mostě. Cyklisté po cyklostezkách i mimo ně, vytvářejí kolem sebe větrné víry. Pendlují tudy děti, mládež, střední generace i dříve narození, ani sedmdesátníci nejsou výjimkou. Parkují všude, kde se dá kolo „zakotvit”, nevyjímaje kmeny sromů ani hromosvody (foto 20, 21). Jízda na kole je levnější, rychlejší, ekologická a třeba říci, že i – stylová. Před vchodem do ministerské budovy stačí sundat ochrannou kombinézu a v obleku překročit státní práh (foto 22, 23).

Nové Město

Staré město končí v Novém městě budovou Blockhausu a pomníkem Zlatého jezdce. Samozřejmě , že je to August Silný! (Goldener Reiter –foto 24).

Tady, vozovkou se dvěma jízními pruhy a tramvajovými kolejemi, začíná další svět – promenáda místních obyvatel mezi kašnami, kavárnami a pekárnami. Pomalé nákupy v historické hale, šum stromů a zvony farního kostela Tří králů (Dreikönigskirche) v historickém make-upu z 2. světové války. Očitý svědek požáru, po kterém zůstal jen historický hlavní kamenný oltář (foto 25, 26).

O kousek dál, za bývalou socialistickou panelovou zástavbou s novým kapitalistickým face liftem (foto 27), taky pamatující prapředky, čili za ulicí  Bautzener, je svět pouličních stánků a obchůdků – tady s cibulí (foto 28, 29), tam se starožitnostmi, s orientálním kořením nebo francouzskými croissanty. Po ránu jsou často navštěvované matkami s děti v kočárku nebo se držícími jen za ruku. Časy izolace žen na mateřské dovolené jsou minulostí. Zatímco ženy s malými dětmi čile diskutují, jejich potomkové pomocí všech smyslů poznávají interiér obchůdku. A nikdo se nad tím nepozastavuje.(foto30, 31)

Každý den pobytu v tomto městě se dá poznávat něco nového. Třeba se seznamovat s lidmi, kteří mají jasný cíl, jsou prozíraví a žijící v úctě k tradicím (na které umějí i slušně vydělat), jsou vynalézaví (provizorní asfalt položený na speciálním plátně v době opravy Augustova mostu foto 32, 33), nezávazně přátelsky konverzující, milující českou kuchyni (foto 34, 35) respektující harmonický přístup k životnímu rostředí a vstřícní vůči turistům.

Tak jsem poznala Drážďany. Děkuji Vám, Iris a Michaeli! (fot. 36) A ještě dva místa utkvěla natrvalo v mých očích a paměti (foto 37 i 38) a také západ slunce nad Labem (foto 37). Na shledanou!

Bis zum nächsten mal!   Marty

Opowieść o moim Dreźnie

Ikona Drezna – tarasy Brühla (fot.1) i sięgające niebios kościoły – Panny Marii (Farauenkirche- fot.2), dworski (Hofkirche-fot.3) i wyrwana z kontekstu szklana kopuła Akademii Sztuk Pięknych…

Prawie jak z weduty Canaletta (Fot.4) – choć na tamtym obrazie nie ma tłumów tysięcy żądnych wrażeń turystów, lecących nisko nad Łabą wędrownych gęsi, ani flotylli parowców sygnalizujących syreną odbicie od brzegu. Z płótna genialnego malarza nie słychać też dzwonów kościelnych wzywających do nabożeństwa i na …koncerty, gdy to melomani wszystkich generacji kryją się w „przemodlonych” murach świątyń, by oderwać się od zgiełku dnia.

Miasto galerii

Pod porcelanowym orszakiem książąt z rodu Wettynów (Fürstenzug, Fot-5) na Augustusstrasse panuje ścisk turystów. Istny slalom. W lewo między Rosjanami i Hiszpanami i w prawo między Polakami a Niemcami, na wprost…Chińczycy??? I długie opowieści przewodników o historii Saksonii.

Parę kroków dalej Wielka Scena Drezna – jaśniejący rekonstrukcją Nowy Rynek (Neumarkt-fot-6). Restauracje, gospody i kawiarnie, gdzie kawa bije się z piwem o pierwszeństwo. Indywidualny spokój w kawiarnianym ogródku wśród międzynarodowego zgiełku, przerywany od czasu do czasu stukotem kopyt koni przewożących na wozach zwiedzających miasto inaczej.

Na stolikach z porcelanową zastawą rozłożone mapy. Rodzą się strategie poznania miasta; Zwinger (fot.7), Zamek Rezydencyjny (Residenzchloss- 8 przykryty dachem), Albertinum, a może …Galeria Starego Miasta – centrum handlowe…?

Pierwsze kuszą dziełami Rembranta, Rubensa, Tycjana, Friedricha, Dahla, Libermanna, van Gogha, Degasa czy Picassa. Dzieł najwyższej klasy doskonale wyeksponowanych i zabezpieczonych (nawet w komorach wilgotności) oraz widocznym lub nie „brzęczącym sznurem” ostrzegającym – „Bliżej dzieła nie podchodź!”

Wariant „zwiedzania” Galerii Staromiejskiej kusi równie mocno… (fot.9) elastycznością cen.

Łebscy drezdeńczycy

August II Mocny i hrabina Cosel – drezdeńska odmiana Romea i Julii – są wszędzie. Ich wizerunki zdobią czekoladki, kawę, butelki szampana (fot. 10), porcelanowe bibeloty, okładki przewodników i książek (autorstwa Józefa Ignacego Kraszewskiego nie wyłączając, (fot. 11). Ich imiona noszą nawet parowce cumujące przy brühlowskim „balkonie Europy”. Zawsze młodzi, tryskający siłą i urodą współistnieją jako duet w zbiorowej wyobraźni (choć Ona z powodu Niego przesiedziała w twierdzy Stolpen 49 lat!).

A królowa Krystyna Eberhardyna? No cóż… pozostawiona jest w zamkowej galerii obrazów. ( fot. 12)

Przemysł pamiątkarski wyraźnie preferuje Augusta Mocnego, choć rywalizacja aniołków z obrazu Madonny Sekstyńskiej Rafaela jest niemiłosierna. (fot.13) Pojawiają się w konkurencyjnych miejscach, a nawet na ręcznikach, czy „kryształku” komputerowej wtyczki USB. Oferta idzie z duchem czasu.

Popyt kreują także eventy – jak koncerty na brzegach Łaby, czy targi garncarstwa na rynku Nowego Miasta (fot. 14) okazja do spotkań, dixielandowej muzyki, kiełbasek, pizzy, pachnących precli prosto z pieca.

Zresztą nawet w niedzielę kręcą się tu tłumy.(fot. 15 i 16)

Pusty hall nowoczesnego ośrodka informacji turystycznej (fot.17), to też doskonałe miejsce na wydanie Białego Dnia – wieczerzy na porcelanie – rzecz jasna miśnieńskiej (fot.18) Jej szlachetność uwzniośla tu wszędzie standardowe „kafe und kuchen”, tworzy „genius loci” – drezdeńskiej barokowej przygody.( jak u Hrabiny Cosel fot. 19)

Miasto z przerzutką

Stare i Nowe Miasto łączą turyści i rowerzyści przesuwający się niczym ziarnka w klepsydrze po moście Augusta. Cykliści po ścieżkach rowerowych, i bez nich, mkną w przyszłość wzbudzając koło siebie wiry wiatru. Pedałują dzieci, młodzież, generacja średnia i ci wcześniej urodzeni, a 70 plus nie są wyjątkiem. Parkują wszędzie, gdzie się da zaczepiając kotwice nawet na drzewie i piorunochronie.( fot: 20, 21) Rowerem jest taniej, szybciej, ekologiczniej i co tu mówić – stylowo. Starczy przed wejściem do ministerstwa ściągnąć z siebie drelich, i w garniturze wkroczyć w państwowe progi. (fot. 22, 23)

Nowe Miasto

Stare Miasto kończy się w Nowym budynkiem Blockhausu i pomnikiem Złotego Jeźdźca ( Goldener Reiter – oczywiście, że to August Mocny! fot. 24).

Tu za podwójną jezdnią z pasmem tramwajów zaczyna się inny świat – promenada lokalnych mieszkańców wśród fontann, kafejek i piekarni. Niespieszne zakupy w zabytkowej hali, szum drzew i dzwony kościoła Trzech króli (Dreikönigskirche) stojącego w historycznym „make-up-ie” z wyprutym przez II wojnę wnętrzem i bijącym autentycznością świadkiem tamtej pożogi – kamiennym ołtarzem (fot.25, 26).

Nieco dalej za zabudową socjalistyczno-wielkopłytową i kapitalistyczno- rekonstruowaną (fot.27) oraz tą pamiętającą pradziadków, czyli za ulicą Bautzener strasse, rozciąga się hipsterski świat ulicznych stoisk – raz z cebulą (fot.28, 29), a raz ze starociami, barów pachnących także wschodnimi przyprawami i francuskimi croissantami. Rankami licznie odwiedzane są przez matki z dziećmi – na ręku, w wózku lub już raczkujących. Czasy izolowania kobiet na urlopie macierzyńskim przynajmniej tu wydają się iść w zapomnienie. Panie ożywczo dyskutują, a dzieci za pomocą wszystkich zmysłów poznają zakamarki lokali. I nikt się nie dziwi, ani nie krzywi.( fot.30, 31)

Każdego dnia pobytu w tym mieście można odkryć coś nowego. Poznawać ludzi świadomych celu, zapobiegliwych, żyjących w szacunku do tradycji (na której potrafią nieźle zarobić), pomysłowych (prowizoryczny asfalt położony na płótnie w czasie remontu mostu Augusta fot. 32, 33), życzliwych w niezobowiązującej konwersacji, lubiących czeską kuchnię (fot.34, 35) i cechujących się harmonijnym podejściem do otoczenia, którzy wyrozumiale podchodzą do turystów.

To Drezno jakie poznałam. Dziękuję Wam Michael i Iris!(fot. 36)

Jeszcze dwa miejsca utrwalone w moich oczach (fot.37 i 38) i już

zachód słońca nad Łabą. ( fot. 37)

Do zobaczenia!

Bis zum nächsten mal!

Marty

Martyna war hier…

…und sitzt wohl jetzt schon im Zug nach Prag. Vierzehn Tage war sie in unserem zur Stipendiaten-Wohnung umgestalteten Sozialwerk-Tagungsraum zu Gast. Aus der/m ursprünglich erwarteten tschechischen Journalistin/en war dann nach und nach ein multikultureller Gast geworden. Denn Martyna gehört in Tschechien der polnischen Minderheit an und macht für ihre Landsleute Radio bei cesky rozhlas in Ostrava. Also war das Spektrum ihrer Wünsche und Interessen entsprechend breit. Die Sorben und ihre Medien und die polnischen Momente in der Landeshauptstadt Dresden bildeten den Kern.

Was Du als Gastgeber in so einem Fall wissen musst, ist vor allem, wie man mit den verfügbaren Sprachen jongliert. Englisch, Tschechisch, Polnisch, Deutsch. Ach ja und etwas Französisch für den Part Mont St. Michel;-). Besucht hat sie aber nur Dresden, die Medien Lounge, Berlin (Foto in der Kuppel des Reichstagsgebäudes – Martyna ganz links), Bautzen, die Serbske Nowiny, den MDR, überall ein paar Museen und natürlich mit uns gemeinsam die ein oder andere Kneipe.
Ein rundum erfrischende Erfahrung!
Danke Martyna, dekuji!
Dziekuje bardzo i wszystkiego najlepszego!
Michael Hiller

Martynas letzter Tag in Dresden

Am Martynas letztem Tag in Dresden trafen die Stipendiatinnen aufeinander. Iris erfuhr viel über die polnische Minderheit in Tschechien, der Martyna angehört. Martyna dagegen war angetan von der Neustadt und dem reichen Angebot für Kinder. Auch war sie sehr fasziniert, dass Menschen in Dresden so eifrig Rad fahren und sogar die Ministerien eigene Fahrradparkplätze haben. In Tschechien, sagt sie: „Kein Bedarf, da wollen alle Mercedes fahren.“ Abgerundet wird der Vormittag von einem Abschlussessen im Brauhaus, wo sich Martyna mit dem tschechischen Kellner gleich über das Rezept ihres Gerichts austauschen konnte. Gute Heimfahrt und auf Wiedersehen in Tschechien, Martyna! (im)

Tierischer Showact im Panama

Ein Café nur für Kinder?! Martyna im Mutzelhaus

Michael Hiller, Iris Milde, Kati Mahmoud, Martyna Radlowska-Obrusnik

Treff in der Lounge

Martyna Radlowska-Obrusnik (links) und Sabine Bachert-Mertz von Quirnheim beim Plausch in der LightingDeluxe-Medien-Lounge, die am letzten August-Dienstag bei grünzeugs in der Dresdener Rähnitzgasse zu Gast war. Dabei ging’s vermutlich auch um Verbandsarbeit, um die sich beide kümmern. Die eine in Prag, die andere in Dresden.
Martyna Radlowska (Redakteurin bei Cesky rozhlas in Ostrava) ist Zweite Vorsitzende des tschechischen Syndikat novinary. Sabine Bachert ist derzeit Schatzmeisterin beim Sozialwerk des DJV Sachsen. Zuvor war sie zwanzig Jahre lang Vorsitzende des DJV Sachsen. Beim Gedankenaustausch ging es natürlich auch um Erlebnisse im jeweils anderen Land.
Martyna Radlowska-Obrusnik war begeistert von der Idee der Medien-Lounge: „Eine schöne Möglichkeit einander zu treffen.“

Foto [hprfoto]